16.02. 2025 Silvie Půbalová – rozhovor pro týdeník Strakonicko po ZODM:

Bronzová medaile ze zimní Olympiády dětí a mládeže – je to váš dosud největší úspěch?

Ano je to jeden z mých největších úspěchů spolu s 2. místem na M ČR v roce 2023 a 3. místem na M ČR v loňském roce.

Jela jste do Moravskoslezského kraje s cílem vystoupat na stupně vítězů, nebo už samotná nominace byla pro vás velkým úspěchem?

Už samotná nominace byla pro mě úspěchem, ale samozřejmě jsem chtěla i získat medaili.

Tříkilometrový závod volnou technikou – patří tato disciplína mezi vaše oblíbené?

Ano, je to tak. Třikilometrový závod volnou technikou je moje druhá nejoblíbenější disciplína. Ještě trochu výš, na prvním místě je norský sprint volnou technikou, který mám nejradši.

Jak probíhal samotný závod? Měla jste v jeho průběhu myšlenky i na ještě cennější medaili?

Asi tak hodinu před startem jsem ještě fandila svým kamarádům, kteří startovali dříve než já. Zároveň jsem sledovala jak ostatní projíždí trať, abych pak při závodu někde neudělala chybu.

Vlastní závod jsem odstartovala výborně. Bylo pro mě výhodou, že jsem startovala čtvrtá od konce. Měla jsem tak větší přehled, protože jsem měla téměř všechny své soupeřky před sebou. Také mi trenér podával informace o průběžném pořadí během závodu na trati. Věděla jsem, že mám šanci na medaili, proto jsem se snažila dojet do cíle co nejrychleji.

Jak jste prožívala chvíle po dojezdu do cíle? Kdy vám došlo, že máte medaili?

V cíli jsem byla ráda, že to mám za sebou. Průběžné pořadí jsem viděla na světelné tabuli v cíli, kde běžely výsledky. Ale jistá medailí jsem si byla až po dojezdu poslední závodnice. Velkou radost mi udělali i kamarádi, kteří mi nejen fandili na trati, ale byli mi i pogratulovat po dojezdu závodu.

Co říkáte na celkovou úroveň závodu a konkurenci? Překvapil vás někdo svým výkonem?

Úroveň závodu byla podobná jako na celostátních závodech. Sice z každého kraje mohly startovat pouze dvě závodnice, ale z těch nejlepších nechyběla žádná. V popředí výsledkové listiny se střídají stále stejná jména, takže úplné překvapení žádné nybylo.

Užila jste si zimní Olympiádu dětí a mládeže i mimo závodní trať? Byla to vaše premiérová účast?

Byla jsem na slavnostním zahájení, které navštívil i prezident Petr Pavel a tenista Tomáš Macháč, který zapálil olympijský oheň. Byl to obrovský zážitek. Ano, na takové akci jsem byla poprvé, o to více jsem si to užívala. Byly jsme na hotelu, kde byli ubytováni všichni běžkaři, což bylo úžasné, protože jsme se mohli skamarádit i se závodníky z jiných oddílů a společně třeba probrat trať.

Také jsme se v pondělí byli podívat na alpské disciplíny, na obřím slalomu, kde jsme fandili svým kamarádům. Hned poté jsme si jeli projet trať našeho závodu. Víc jiných disciplín jsme bohužel nestihli

Nejlepší zážitek bylo pro mě slavnostní předání medailí ve Frýdku Místku, kde také  bylo i slavnostní zakončení celé ODM.

Připravovala jste se na závod nějak speciálně?

Během sezóny jsou vrcholem celostátní závody, včetně M ČR. ZODM byla vítaným zpestřením zimní sezóny. Příprava na tyto závody ale probíhala podobně jako na jakékoliv jiné závody.

Co vás ještě čeká v letošní zimní sezoně?

V letošní sezóně mě v půlce února čekají závody M ČR v Jablonci nad Nisou, kde bych také chtěla uspět. A v březnu poslední víkend Českého poháru v Bedřichově.

Jak jste se vůbec dostala k běžeckému lyžování?

Jako malá jsem se učila bruslit a poté hrála hokej za Strakonice. V 6 letech jsem přestoupila do strakonického Ski klubu, kde trénuju dodnes. S trénováním mi pomáhá odmala až dodnes můj otec David Půbal, a také děda Václav Půbal, kteří se oba běžeckému lyžování věnovali aktivně.

Kdo vás nejvíce podporuje ve sportovní kariéře?

Podporuje mě celá rodina, hlavně můj otec a děda. A samozřejmě také všichni ve strakonickém Ski klubu.

Máte nějaký vzor, ke kterému vzhlížíte?

Ano, mým vzorem je moje sestřenice Nela Půbalová, která byla šestá na MS juniorů v běhu na lyžích.

Jaké jsou vaše dlouhodobé sny a cíle v běžeckém lyžování? Myslíte třeba na účast na mistrovství světa nebo olympiádě?

Nad tím jsem ještě nepřemýšlela. 😊 Ale samozřejmě by to byl velký úspěch, kdybych se zúčastnila MS či velké olympiády. Ale to je ještě dlouhá cesta a v budoucnosti se ukáže 😊

A na závěr bych chtěla poděkovat svým trenérům: otci Davidu Půbalovi, dědovi Václavu Půbalovi, Janu Melicharovi a samozřejmě Petrovi Steinbachovi a Láďovi Šípů za doprovod a podporu během celé ODM.