V žákovských kategoriích dosáhla mnoha výrazných úspěchů, i proto dále pokračovala na sportovním gymnáziu ve Vimperku, kde během studií na vysoké škole jezdila v letech 1985 a 1986 první ligu družstev.

   V roce 1987, ještě jako studentka vysoké školy, začíná trénovat ve strakonickém lyžařském klubu TJ ČZ pod vedením Ludmily Půbalové.

   Po rozpadu střediska mládeže dokázala společně s trenérem Vladimírem Kohoutem odvrátit zánik běžeckého lyžování ve Strakonicích. V roce 2000 se podílela na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla. Společným úsilím dovedli v roce 2005 své svěřence na dostatečnou výkonnostní úroveň, aby se kvalifikovali na závody Českého poháru v žákovských kategoriích. To se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice.

   Svou trenérskou činnost ukončila v roce 2007.

   Po rozpadu střediska mládeže dokázal společně s Hankou Křenkovou odvrátit zánik běžeckého lyžování ve Strakonicích. V roce 2000 se podílel na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla, kde dodnes vykonává důležitou roli hlavního startéra. Společným úsilím s ostatními trenéry dovedli své svěřence ke kvalifikaci na závody Českého poháru v žákovských kategoriích, což se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice.

  Svou trenérskou činnost ukončil v roce 2007.

   V roce 1998 se připojuje k trenérskému týmu ve strakonickém Ski klubu. Velkou měrou se podílel v roce 2000 na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla. Společným úsilím s ostatními trenéry dovedli své svěřence ke kvalifikaci na závody Českého poháru v žákovských kategoriích, což se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice. V roce 2008 se podílel na vzniku biatlonového oddílu ve Strakonicích.

   Svou trenérskou činnost ukončil v roce 2012, kdy ji předal svému synovi Janovi, který se jí věnuje ve strakonickém klubu dodnes.

       František Kovář se narodil 3.10.1921 v Černovicích u Sezimova Ústí, ale láskou k lyžím zahořel na Šumavě, jeho oblíbenou lokalitou byla Kubova Huť a okolí Boubína. Tam se z něho stal závodník v běhu na  lyžích a později, jako trenér, tam organizoval závody a soustředění mladých lyžařů. Pan Kovář byl prototyp správného trenéra, byl to vynikající psycholog, učitel, kamarád,  i velká autorita. Své svěřence nejen trénoval, ale i vychovával, uměl dávat rady do života, kladl důraz na pracovitost,  a za svoji práci s mládeží byl Svazem lyžařů jmenován Vzorným trenérem. Měl svérázný přístup k tréninku, vymýšlel na svou dobu revoluční metody: běhání v oraništi, terénní běh s holemi, lyžování na suchém jehličí a na umělé hmotě, dokázal vyrobit i kolečkové lyže. Řada jeho odchovanců vzpomíná i na jeho organizační schopnosti. Pro dospělé závodníky zajišťoval  výhodné pracovní podmínky v ČZM, hodně energie věnoval přípravě lyžařských závodů, založil i tradici pořádání přespolního Běhu kolem Kuřidla.

       František Kovář byl úžasně vitální, absolvoval řadu závodů i ve starším věku, kdy mu už docházely síly. Zemřel 25.ledna roku 2000 ve strakonické nemocnici, ale ve vzpomínkách sportovců, které vychoval, existuje  stále.

         František měl pro běh na lyžích dobrou průpravu, když jako školák jezdil na lyžích z Churáňova do školy do Stach. Potom jako učeň v ČZM ve Strakonicích pod vedením trenéra Františka Kováře vyrostl v závodníka na úrovni státní reprezentace, v letech 1957-58 byl členem Dukly Liberec. Závodil i v biatlonu, při kterém se tenkrát střílelo z velkorážných ostřelovaček. Po skončení závodní činnosti působil od roku 1966 jako profesionální trenér v TSM Strakonice, v Dukle Vimperk i v reprezentaci ČSSR. Pod jeho vedením získalo družstvo lyžařského oddílu ČZ v tehdejší I.lize medailová umístění, což umožnilo mladým závodníkům výjezdy do Rakouska a do Finska. Jako funkcionář toho udělal pro jihočeské lyžování opravdu hodně. Zasadil se o zřízení Tréninkového střediska mládeže ve Strakonicích, Střediska vrcholového sportu mládeže na Zadově, vybudování lyžařského areálu na Zadově, svými konexemi přispěl k postavení sportovního hotelu Olympie a k realizaci velkých lyžařských závodů, jako je mistrovství ČSSR, mezinárodní závod DRUŽBA a Světový pohár žen v běhu na lyžích. V letech 1975 – 1980 byl předsedou Výboru Svazu lyžařů  ČSTV Jihočeského kraje a potom i vedoucím sekretariátu předsedy ÚV ČSTV.

       František Pešl byl bouřlivák se sklony realizovat i nemožné. A právě to bylo jeho hnacím motorem v aktivitách, které mu někteří lidé záviděli. On ale nikdy nikomu neublížil, naopak mnohým kamarádům pomohl, protože byl mistr ve využívání známostí. A díky  svým známým lékařům dokázal dlouho bojovat se zákeřnou nemocí, která ho ale 6.listopadu 2010 přemohla. Jeho dílo  si však zaslouží alespoň morálního ocenění.

       Po ukončení závodní činnosti věnoval mnoho svého času trenérské a funkcionářské práci v lyžování. Ve své civilním zaměstnání byl úspěšným konstruktérem terénních motocyklů v ČZ Strakonice. Bylo  mu uznáno šest československých patentů a v roce 1973 byl vyhlášen i nejlepším zlepšovatelem tohoto největšího strakonického podniku.

       Když přijal v roce 1980 funkci vedoucího trenéra Střediska vrcholového sportu mládeže na Zadově, uplatnil zde své zkušenosti závodníka, ale i metodicky zralého trenéra a citlivého pedagoga. Ze SVS-M vyšla řada reprezentantů, z nichž nejúspěšnější byla Kateřina Neumannová.

       Od roku 1989 byl pět let trenérem ve Slovinsku. Pod jeho vedením trénovaly a výborných výsledků dosáhly například olympioničky Tadeja Brankovič a Vesna Fabjan.

       Po návratu domů v roce 1994 si od trénování chvilku „odpočinul“ ve funkci místostarosty ve Strakonicích. Od roku 1998 trénuje v našem klubu mladé závodníky a pokračuje i v oddílu biatlonu, který pomáhal v roce 2008 zakládat.

Za svou celoživotní činnost byl uveden do Sportovní síně slávy města Strakonic.

      V roce 1972 se stal trenérem a na základě výborných výsledků byl v roce 1975 jmenován vedoucím trenérem tréninkového střediska mládeže ve Strakonicích. Václav, absolvent trenérské školy na FTVS UK, byl kromě nejnovějších znalostí techniky běhu na lyžích i metodiky tréninku také praktik, obdařený selským rozumem a přátelským přístupem ke svým svěřencům. Podílel se výrazně na sportovním růstu juniorského mistra světa Jiřího Kvapila, ale i Miloše Bečváře, dlouholetého reprezentanta ČSR, ověnčeného třinácti tituly mistra ČSSR a olympionika. Svou systematickou a pečlivou trenérskou prací dokázal připravit mnoho závodníků, kteří se stali členy SVS-M na Zadově, vedeném inženýrem Janem Žákem.

      Rok 1989 nám přinesl svobodu, ale i změnu v organizaci sportovních oddílů. Lyžařský oddíl  ve Strakonicích se osamostatnil, vznikl nový subjekt SKI KLUB Strakonice, ale přinesl i odliv trenérů a zánik tréninkových středisek mládeže. Pro Václava to byl začátek nové životní etapy, odešel se svou manželkou Lídou na Javorník. Bílou stopu neopustil. Dnes velice pozorně sleduje sportovní růst svých vnoučat, dětí synů Roberta a Davida, kteří se dosud běžeckému lyžování věnují.

      V roce 1967 začala vrcholná soutěž družstev ČSSR v běžeckém lyžování. V první lize jako členka lyžařského oddílu ČZ Strakonice vyzrála Lída do úrovně špičkové závodnice. Již o rok později získala strakonický oddíl 2. místo v republice. Celému prvoligovému týmu byl odměnou zájezd do finského Rovaniemi v roce 1969. Předtím se zúčastnila závodů i v Rakousku. V lednu 1970 málem přišla o život. Při lyžařském běžeckém závodě v Caparticích u Domažlic na ni spadl vyvrácený strom a poranil jí páteř. Utrpěla mnohačetná zranění, měla zlomené čtyři obratle a tři nalomené. Ležela delší dobu bezmocně na sněhu a prochlazení způsobilo ještě zápal plic. Díky své vitalitě zranění i nemoc přežila a pak ještě řadu let úspěšně závodila.

      Po skončení sportovní kariéry se věnovala trenérské práci. V letech 1980 až 1990 se svým mužem Václavem zajišťovali celý tréninkový proces lyžařského oddílu TJ ČZ Strakonice. Lída se věnovala hlavně tréninku menších dětí. Při svém zaměstnání na katastrálním úřadě stihla působit i jako trenérka plavání.

      Za zmínku stojí přístup Lídy k řešení životních situací. Byla vždy vzorem pracovitosti a pevné vůle. Ze svých dvou synů Roberta a Davida vychovala sportovce tělem i duší.

      Ze sportujících dětí, které prošli trenérskýma rukama Lídy Půbalové, jsou dnes už tátové a mámy a všichni na ní vzpomínají jako na vynikající trenérku.

      Po ukončení studia vyučovala na gymnáziu ve Vimperku zeměpis a tělesnou výchovu a jako trenérka běhu na lyžích se starala i o lyžaře ze Strakonic, kteří ve Vimperku studovali. Zprvu se jednalo o tým studentek Střední ekonomické školy Vimperk, které zde studovaly a závodily za lyžařský oddíl ČZ Strakonice. Byly to Hana Voldřichová, Marie Hubačová, Jana Horská, Ivana Kratochvílová, Marta Švehlová, Dana Brožová a Milada Žáková, která se stala členkou reprezentačního družstva žen. Tři z nich se umístily v první desítce žen na Mistrovství republiky 1977.

      Po vzniku lyžařských tříd na gymnáziu ve Vimperku ve školním roce 1976/77 se stala jejich šéftrenérkou. Při uzavřeném cyklu čtyř gymnaziálních tříd s celkovým počtem zhruba 90 studentů to byl velice náročný úkol. Tréninky, zařizování celé organizace soustředění, shánění nedostatkového závodního materiálu pro tak velký počet studentů a zejména sladění tréninkové náplně a studia jí vyplňovalo veškerý volný čas.

      Úzce spolupracovala se Střediskem vrcholového sportu mládeže na Zadově, kam se kvalifikovalo několik strakonických lyžařů. Petra Stibůrková, Stáňa Havířová, Petr Haloun, Petr Jánský a Jiří Kvapil určitě rádi vzpomínají na sportovní léta prožitá ve vimperském gymnáziu pod patronací Jaroslavy Bečvářové.

      Horám zůstala věrná, zpracovala a vydala publikaci Kapitoly z minulosti Kvildy, kde nyní žije. Zasloužila se o vznik Muzea Kvildy a Bučiny.

     Jiří Čampulka se jako rozhodčí pravidelně zúčastňoval od roku 1970 všech ročníků Běhu kolem Kuřidla, ze kterého až v roce 2000 vznikl Memoriál Františka Kováře. Při svém zaměstnání technika v Českých závodech motocyklových se věnoval organizované turistice, ve které získal i titul Mistr sportu.

     Stanislav Patka se narodil 29. října 1945. Mládí prožil v partě lyžařů TJ ČZ Strakonice jako závodník. Pracoval jako technik a konstruktér v ČZM Strakonice a v letech 1996 až 2001 byl výrobně technickým náměstkem ve firmě KLIMA v Prachaticích

     Jiří Patka, narozený 11. listopadu 1951, vyrůstal po boku svého bratra také v lyžařském oddílu TJ ČZ jako závodník. Ani dnes nevynechá žádnou možnost projet se na běžkách po Šumavě.

     Nutno zdůraznit, že otec Standy a Jirky, také Stanislav, byl v minulosti dlouholetým předsedou lyžařského oddílu TJ ČZ Strakonice a lyžařským rozhodčím.