Ski klub Strakonice

Zlatá kniha osobností strakonického běžeckého lyžování

    Ve Zlaté knize strakonického běžeckého lyžování hodláme zachytit osobnosti z řad trenérů, závodníků i funkcionářů, kteří tvořili a tvoří historii tohoto bílého sportu v našem městě. A není to historie ledajaká. Lyžování bylo ve Strakonicích organizováno již po první světové válce v rámci KČST a Sokola.

    Na úspěších běžeckého lyžování se podílelo mnoho osobností, které si zaslouží poděkování a zaznamenání jejich činnosti. My, současní trenéři, si nepřejeme, aby na ně další generace lyžařů zapomněla. Na následujících stránkách si je připomeňme a uchovejme si je ve vzpomínkách. Zlatou knihou chceme přispět k zachování paměti našeho slavného lyžařského klubu.

Podepsáni: Jan Melichar, David Půbal a Radek Sosna


Hana Hrušková – Křenková

   Hana Křenková, za svobodna Hrušková, narozena 20. 5. 1967 ve Strakonicích, začala sportovat v plaveckém klubu, jehož členem byla od roku 1972 do roku 1976. Tehdy vstoupila do bílé stopy v lyžařském oddílu TJ ČZ, kde mladé sportovce vedla její matka.

   V žákovských kategoriích dosáhla mnoha výrazných úspěchů, i proto dále pokračovala na sportovním gymnáziu ve Vimperku, kde během studií na vysoké škole jezdila v letech 1985 a 1986 první ligu družstev.

   V roce 1987, ještě jako studentka vysoké školy, začíná trénovat ve strakonickém lyžařském klubu TJ ČZ pod vedením Ludmily Půbalové.

   Po rozpadu střediska mládeže dokázala společně s trenérem Vladimírem Kohoutem odvrátit zánik běžeckého lyžování ve Strakonicích. V roce 2000 se podílela na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla. Společným úsilím dovedli v roce 2005 své svěřence na dostatečnou výkonnostní úroveň, aby se kvalifikovali na závody Českého poháru v žákovských kategoriích. To se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice.

   Svou trenérskou činnost ukončila v roce 2007.

Vladimír Kohout

   Vladimír Kohout se narodil 27. 10. 1946 a své mládí prožil ve Strakonicích v partě sportovců. Svého sportovního ducha nezapřel a v roce 1979 přivádí svou dceru Pavlu do lyžařského klubu TJ ČZ, sám se zapojuje do trénování mládeže.

   Po rozpadu střediska mládeže dokázal společně s Hankou Křenkovou odvrátit zánik běžeckého lyžování ve Strakonicích. V roce 2000 se podílel na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla, kde dodnes vykonává důležitou roli hlavního startéra. Společným úsilím s ostatními trenéry dovedli své svěřence ke kvalifikaci na závody Českého poháru v žákovských kategoriích, což se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice.

  Svou trenérskou činnost ukončil v roce 2007.

Bohumil Melichar

   Bohumil Melichar, narozený 23. 1. 1967, mládí prožil jako závodník lyžařského klubu TJ ČZ. V mládežnických kategoriích dosáhl mnoha kvalitních úspěchů.

   V roce 1998 se připojuje k trenérskému týmu ve strakonickém Ski klubu. Velkou měrou se podílel v roce 2000 na znovuobnovení Běhu okolo Kuřidla. Společným úsilím s ostatními trenéry dovedli své svěřence ke kvalifikaci na závody Českého poháru v žákovských kategoriích, což se povedlo poprvé od sametové revoluce, a tedy i v samotné historii Ski klubu Strakonice. V roce 2008 se podílel na vzniku biatlonového oddílu ve Strakonicích.

   Svou trenérskou činnost ukončil v roce 2012, kdy ji předal svému synovi Janovi, který se jí věnuje ve strakonickém klubu dodnes.

František Kovář

       Pro strakonické lyžaře to byl a ve vzpomínkách stále ještě je PAN Kovář. Celý život pracoval jako elektrikář v ČZM, ale všechen svůj volný čas věnoval výchově mladých lyžařů. Bez něho by se ve Strakonicích asi nelyžovalo, jeho trenérskýma rukama prošla řada sportovců, mezi nimi i olympionici Miloš Bečvář a Josef Jánský.

       František Kovář se narodil 3.10.1921 v Černovicích u Sezimova Ústí, ale láskou k lyžím zahořel na Šumavě, jeho oblíbenou lokalitou byla Kubova Huť a okolí Boubína. Tam se z něho stal závodník v běhu na  lyžích a později, jako trenér, tam organizoval závody a soustředění mladých lyžařů. Pan Kovář byl prototyp správného trenéra, byl to vynikající psycholog, učitel, kamarád,  i velká autorita. Své svěřence nejen trénoval, ale i vychovával, uměl dávat rady do života, kladl důraz na pracovitost,  a za svoji práci s mládeží byl Svazem lyžařů jmenován Vzorným trenérem. Měl svérázný přístup k tréninku, vymýšlel na svou dobu revoluční metody: běhání v oraništi, terénní běh s holemi, lyžování na suchém jehličí a na umělé hmotě, dokázal vyrobit i kolečkové lyže. Řada jeho odchovanců vzpomíná i na jeho organizační schopnosti. Pro dospělé závodníky zajišťoval  výhodné pracovní podmínky v ČZM, hodně energie věnoval přípravě lyžařských závodů, založil i tradici pořádání přespolního Běhu kolem Kuřidla.

       František Kovář byl úžasně vitální, absolvoval řadu závodů i ve starším věku, kdy mu už docházely síly. Zemřel 25.ledna roku 2000 ve strakonické nemocnici, ale ve vzpomínkách sportovců, které vychoval, existuje  stále.

František Pešl

       V historii  jihočeského lyžování má své rozhodně  nezastupitelné  místo závodník, trenér a funkcionář František Pešl.  Narodil se 16.března roku 1938 na šumavském Churáňově a se svými bratry Josefem, Janem a Miroslavem tvořili základ běžeckého lyžování na Stašsku.

         František měl pro běh na lyžích dobrou průpravu, když jako školák jezdil na lyžích z Churáňova do školy do Stach. Potom jako učeň v ČZM ve Strakonicích pod vedením trenéra Františka Kováře vyrostl v závodníka na úrovni státní reprezentace, v letech 1957-58 byl členem Dukly Liberec. Závodil i v biatlonu, při kterém se tenkrát střílelo z velkorážných ostřelovaček. Po skončení závodní činnosti působil od roku 1966 jako profesionální trenér v TSM Strakonice, v Dukle Vimperk i v reprezentaci ČSSR. Pod jeho vedením získalo družstvo lyžařského oddílu ČZ v tehdejší I.lize medailová umístění, což umožnilo mladým závodníkům výjezdy do Rakouska a do Finska. Jako funkcionář toho udělal pro jihočeské lyžování opravdu hodně. Zasadil se o zřízení Tréninkového střediska mládeže ve Strakonicích, Střediska vrcholového sportu mládeže na Zadově, vybudování lyžařského areálu na Zadově, svými konexemi přispěl k postavení sportovního hotelu Olympie a k realizaci velkých lyžařských závodů, jako je mistrovství ČSSR, mezinárodní závod DRUŽBA a Světový pohár žen v běhu na lyžích. V letech 1975 – 1980 byl předsedou Výboru Svazu lyžařů  ČSTV Jihočeského kraje a potom i vedoucím sekretariátu předsedy ÚV ČSTV.

       František Pešl byl bouřlivák se sklony realizovat i nemožné. A právě to bylo jeho hnacím motorem v aktivitách, které mu někteří lidé záviděli. On ale nikdy nikomu neublížil, naopak mnohým kamarádům pomohl, protože byl mistr ve využívání známostí. A díky  svým známým lékařům dokázal dlouho bojovat se zákeřnou nemocí, která ho ale 6.listopadu 2010 přemohla. Jeho dílo  si však zaslouží alespoň morálního ocenění.

Jan Žák

       Lyže provázely Jana Žáka, který se narodil 17. dubna 1937 v Melši u Křemže, od raného dětství a dodnes jsou součástí jeho aktivního života. Bílá stopa učarovala Janovi již na počátku , brzy se stal několikanásobným přeborníkem Jihočeského kraje. Byl prvním z celé řady sportovců, kteří se z našeho lyžařského oddílu pod vedením Františka Kováře dostali do reprezentačních družstev a to nejen v běhu na lyžích ale i v biatlonu. V letech 1956-61 byl zařazen do reprezentačního družstva lyžařů a poté byl dva roky reprezentantem v biatlonu. Jako závodník Dukly Liberec získal dva tituly mistra Československé lidové armády. Unikátní bylo jeho členství ve dvou reprezentačních družstvech a to v běhu na lyžích a v biatlonu. V roce 1973 se účastnil devadesátikilometrového Vasova běhu ve Švédsku.

       Po ukončení závodní činnosti věnoval mnoho svého času trenérské a funkcionářské práci v lyžování. Ve své civilním zaměstnání byl úspěšným konstruktérem terénních motocyklů v ČZ Strakonice. Bylo  mu uznáno šest československých patentů a v roce 1973 byl vyhlášen i nejlepším zlepšovatelem tohoto největšího strakonického podniku.

       Když přijal v roce 1980 funkci vedoucího trenéra Střediska vrcholového sportu mládeže na Zadově, uplatnil zde své zkušenosti závodníka, ale i metodicky zralého trenéra a citlivého pedagoga. Ze SVS-M vyšla řada reprezentantů, z nichž nejúspěšnější byla Kateřina Neumannová.

       Od roku 1989 byl pět let trenérem ve Slovinsku. Pod jeho vedením trénovaly a výborných výsledků dosáhly například olympioničky Tadeja Brankovič a Vesna Fabjan.

       Po návratu domů v roce 1994 si od trénování chvilku „odpočinul“ ve funkci místostarosty ve Strakonicích. Od roku 1998 trénuje v našem klubu mladé závodníky a pokračuje i v oddílu biatlonu, který pomáhal v roce 2008 zakládat.

Za svou celoživotní činnost byl uveden do Sportovní síně slávy města Strakonic.

Václav Půbal

       Do učňovského střediska ČZM ve Strakonicích jej zavál vítr z Včelné pod Boubínem, kde se dne 7.září 1947 narodil, a tím byl jeho sportovní osud zpečetěn. Na učilišti lovil své dušičky trenér již slavného oddílu František Kovář. A v tomto případě měl šťastnou ruku. Za několik let systematického tréninku se z Václava stal přeborník ČSR v malorážkovém biatlonu. Byl členem prestižní Dukly Liberec a po návratu do Strakonic závodník velice úspěšného prvoligového družstva TJ ČZ Strakonice.

      V roce 1972 se stal trenérem a na základě výborných výsledků byl v roce 1975 jmenován vedoucím trenérem tréninkového střediska mládeže ve Strakonicích. Václav, absolvent trenérské školy na FTVS UK, byl kromě nejnovějších znalostí techniky běhu na lyžích i metodiky tréninku také praktik, obdařený selským rozumem a přátelským přístupem ke svým svěřencům. Podílel se výrazně na sportovním růstu juniorského mistra světa Jiřího Kvapila, ale i Miloše Bečváře, dlouholetého reprezentanta ČSR, ověnčeného třinácti tituly mistra ČSSR a olympionika. Svou systematickou a pečlivou trenérskou prací dokázal připravit mnoho závodníků, kteří se stali členy SVS-M na Zadově, vedeném inženýrem Janem Žákem.

      Rok 1989 nám přinesl svobodu, ale i změnu v organizaci sportovních oddílů. Lyžařský oddíl  ve Strakonicích se osamostatnil, vznikl nový subjekt SKI KLUB Strakonice, ale přinesl i odliv trenérů a zánik tréninkových středisek mládeže. Pro Václava to byl začátek nové životní etapy, odešel se svou manželkou Lídou na Javorník. Bílou stopu neopustil. Dnes velice pozorně sleduje sportovní růst svých vnoučat, dětí synů Roberta a Davida, kteří se dosud běžeckému lyžování věnují.

Lída Půbalová

        V povědomí několika generací strakonických lyžařů figuruje stále Lída Půbalová, za svobodna Hochová. Narodila se 31.července 1946 ve Strakonicích a velice brzy jí učarovalo sportování, hlavně běh na lyžích. V kategorii dorostenek i juniorek dosáhla mnoha kvalitních výsledků. 

      V roce 1967 začala vrcholná soutěž družstev ČSSR v běžeckém lyžování. V první lize jako členka lyžařského oddílu ČZ Strakonice vyzrála Lída do úrovně špičkové závodnice. Již o rok později získala strakonický oddíl 2. místo v republice. Celému prvoligovému týmu byl odměnou zájezd do finského Rovaniemi v roce 1969. Předtím se zúčastnila závodů i v Rakousku. V lednu 1970 málem přišla o život. Při lyžařském běžeckém závodě v Caparticích u Domažlic na ni spadl vyvrácený strom a poranil jí páteř. Utrpěla mnohačetná zranění, měla zlomené čtyři obratle a tři nalomené. Ležela delší dobu bezmocně na sněhu a prochlazení způsobilo ještě zápal plic. Díky své vitalitě zranění i nemoc přežila a pak ještě řadu let úspěšně závodila.

      Po skončení sportovní kariéry se věnovala trenérské práci. V letech 1980 až 1990 se svým mužem Václavem zajišťovali celý tréninkový proces lyžařského oddílu TJ ČZ Strakonice. Lída se věnovala hlavně tréninku menších dětí. Při svém zaměstnání na katastrálním úřadě stihla působit i jako trenérka plavání.

      Za zmínku stojí přístup Lídy k řešení životních situací. Byla vždy vzorem pracovitosti a pevné vůle. Ze svých dvou synů Roberta a Davida vychovala sportovce tělem i duší.

      Ze sportujících dětí, které prošli trenérskýma rukama Lídy Půbalové, jsou dnes už tátové a mámy a všichni na ní vzpomínají jako na vynikající trenérku.

Jaroslava Vávrová

      Výraznou osobností strakonického lyžování byla řadu let Jaroslava Vávrová, rozená Bečvářová. Narodila se 1.března 1946 a s Lídou Hochovou (Půbalovou) tvořila vynikající lyžařské duo Ústřední lyžařské základny ve Strakonicích, jejímž vedením byl pověřen František Kovář. V kategorii starších dorostenek získala stříbrnou medaili na Mistrovství ČSSR v běhu na lyžích v kategorii dorostu  1964 v Novém Městě na Moravě. Po maturitě na strakonickém gymnáziu odešla studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu a geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tam zúročila svůj sportovní talent. Jako členka Akademického družstva ČSSR v běhu na lyžích se zúčastnila vrcholných závodů doma i v zahraničí, univerziád v Sestriere (1966), Innsbrucku (1968) a Rovaniemi (1970).

      Po ukončení studia vyučovala na gymnáziu ve Vimperku zeměpis a tělesnou výchovu a jako trenérka běhu na lyžích se starala i o lyžaře ze Strakonic, kteří ve Vimperku studovali. Zprvu se jednalo o tým studentek Střední ekonomické školy Vimperk, které zde studovaly a závodily za lyžařský oddíl ČZ Strakonice. Byly to Hana Voldřichová, Marie Hubačová, Jana Horská, Ivana Kratochvílová, Marta Švehlová, Dana Brožová a Milada Žáková, která se stala členkou reprezentačního družstva žen. Tři z nich se umístily v první desítce žen na Mistrovství republiky 1977.

      Po vzniku lyžařských tříd na gymnáziu ve Vimperku ve školním roce 1976/77 se stala jejich šéftrenérkou. Při uzavřeném cyklu čtyř gymnaziálních tříd s celkovým počtem zhruba 90 studentů to byl velice náročný úkol. Tréninky, zařizování celé organizace soustředění, shánění nedostatkového závodního materiálu pro tak velký počet studentů a zejména sladění tréninkové náplně a studia jí vyplňovalo veškerý volný čas.

      Úzce spolupracovala se Střediskem vrcholového sportu mládeže na Zadově, kam se kvalifikovalo několik strakonických lyžařů. Petra Stibůrková, Stáňa Havířová, Petr Haloun, Petr Jánský a Jiří Kvapil určitě rádi vzpomínají na sportovní léta prožitá ve vimperském gymnáziu pod patronací Jaroslavy Bečvářové.

      Horám zůstala věrná, zpracovala a vydala publikaci Kapitoly z minulosti Kvildy, kde nyní žije. Zasloužila se o vznik Muzea Kvildy a Bučiny.

Jiří Čampulka

      Do staré strakonické party rozhodčích lyžování patří i Jiří Čampulka, který byl sice určitou dobu členem Sokola Stachy, ale bydlí ve Strakonicích a dlouhou řadu let se jako rozhodčí zúčastňoval všech akcí, pořádaných lyžařským oddílem TJ ČZ Strakonice. Narodil se 9. února 1935 a právě vzhledem ke svému stáří je pamětníkem staré gardy rozhodčích, do které patřil Václav Komrska, Stanislav Patka starší, Jiří Benedikt a Jan Topinka. Tato skupina byla oporou při organizování všech zimních lyžařských závodů na Kubově Huti a na Zadově.

     Jiří Čampulka se jako rozhodčí pravidelně zúčastňoval od roku 1970 všech ročníků Běhu kolem Kuřidla, ze kterého až v roce 2000 vznikl Memoriál Františka Kováře. Při svém zaměstnání technika v Českých závodech motocyklových se věnoval organizované turistice, ve které získal i titul Mistr sportu.

   

Stanislav a Jiří Patkovi

     Bratři Patkové jsou nerozlučná dvojice rozhodčích na všech akcích SKI KLUBu, zejména na Běhu kolem Kuřidla. Ing. Stanislav patka je již tradičně hlavním rozhodčím týmu.

     Stanislav Patka se narodil 29. října 1945. Mládí prožil v partě lyžařů TJ ČZ Strakonice jako závodník. Pracoval jako technik a konstruktér v ČZM Strakonice a v letech 1996 až 2001 byl výrobně technickým náměstkem ve firmě KLIMA v Prachaticích

     Jiří Patka, narozený 11. listopadu 1951, vyrůstal po boku svého bratra také v lyžařském oddílu TJ ČZ jako závodník. Ani dnes nevynechá žádnou možnost projet se na běžkách po Šumavě.

     Nutno zdůraznit, že otec Standy a Jirky, také Stanislav, byl v minulosti dlouholetým předsedou lyžařského oddílu TJ ČZ Strakonice a lyžařským rozhodčím.

 

img img img img img img img img